První písemnou zprávu o blíže neurčené blovické škole máme už z roku 1628. Z 2. poloviny 17. a z 1.poloviny 18.století známe jména prvních bílovických kantorů – r. 1676 Joanes Kristini, r. 1678 Pavel Hejtmánek Blatenský, r. 1703 Viktorin Matěj František Holešovský a r. 1720 Antonín Bruncvík.

Stará farní škola, ve které se vyučovalo až do roku 1863, stála na místě dnešního zubního střediska. Roku 1829 chodili do této školy pouze 44 žáci – z Blovic, Hradiště, Bohušova, Vlčic, Staré a Nové Huti a Komorna.

Pozdější jednopatrová školní budova byla vystavěna v roce 1862, ale vyučovat se v ní začalo až od 21.září 1863. Roku 1888 bylo přistavěno druhé patro a r.1901 dokončena stavba tělocvičny. Na základě říšských zákonů z let 1868 – 1870 přešla škola z rukou církve do rukou státu a byla stanovena povinná školní docházka do 14 let.

Na staré blovické škole se vystřídala celá řada vynikajících osobností. Vedle vzorného kantora Josefa Hyana, spisovatele a děkana Františka Jaroslava Vacka Kamenického a básníka i kantora Vojtěcha Mikuláše Vejskraba Bělohrobského to byli například Kašpar Kursa, spisovatelka Augusta Rozsypalová a zejména kulturní a vlastivědný pracovník a ředitel školy František Raušar.

Dne 17.září 1894 byla otevřena trojtřídní měšťanská škola chlapecká a 1. prosince 1906 měšťanská škola dívčí. 1.října 1896 byla otevřena průmyslová škola pokračovací a připojena k měšťanské škole. Později se tato škola pod názvem Živnostenská škola pokračovací osamostatnila.

V letech 1874 – 1894 existovala v Blovicích také soukromá německá židovská škola.

Roku 1895 zřídil hrabě Eduard Pálffy opatrovnu, ve které působila zpočátku kongregace školských sester, které pečovaly o děti sirotky.

Vznik ČSR v r.1918 znamenal další rozkvět blovického školství. Ve školním roce 1935/36 se zvýšil stav žactva na škole na 766 žáků. Proto byla provedena přístavba dvou učeben – dvě třídy obecné školy byly umístěny v „opatrovně“ a dvě třídy měšťanské školy v budově původní farní školy u kostela.

1.února 1937 byla oddělena správa obecné školy od měšťanských škol. O rok později, také 1.února, byla měšťanská škola přeměněna na měšťanskou školu újezdní.

Vznikem protektorátu Čech a Moravy nastalo jedno z nejtěžších období pro školství. V roce 1942 bylo zatčeno 26 občanů Blovic a okolí, mezi nimi sedm učitelů blovické školy. Počátkem roku 1945 byli v blovické škole ubytováni tzv. „národní hosté“. Vyučování proto bylo zastaveno. Teprve od 11.5.1945 se učit začaly blovické děti a od 4.6. i ostatní. 1.9.1948 byla měšťanská škola přejmenována na střední školu a obecná na školu národní.

Dne 1.9.1962 byla otevřena nová školní budova o 26 třídách, v níž byla umístěna tehdy základní devítiletá školy a střední výchovně vzdělávací škola – dnes základní škola a gymnázium. Od 1.9,1969 byla tato škola rozdělena na základní školu a gymnázium, každá s vlastním vedením. V roce 1995 byla dokončena stavba 3.pavilónu, kam se přestěhovalo gymnázium.

Během posledních 10 let prošly budovy základní školy včetně školní jídelny generální opravou s přístavbou 3.poschodí budov školy a nadstavbou pro školní družinu. Byla vybudována plavecká učebna, zřízeno 14 velmi dobře vybavených odborných učeben a jako jediné v okrese Plzeň-jih vybudováno dětské dopravní hřiště. V současné době navštěvuje základní školu 560 dětí z Blovic a širokého okolí.